Herní info

Zaujatě si ji prohlížím, když začne mluvit o své schopnosti. No, mluvit.. Spíš když mi velmi stroze přiblíží, o čem ta její nadpřirozená hitparáda je. Nevypadá zrovna, že by se o tom chtěla víc vybavovat, což mě upřímně dost překvapí. Většina lidí, co se dostala do dimenzí a získali svou schopnost nemluvili zpočátku o ničem jiném. Tiffany byla naopak dost rezervovaná, až v první chvíli i zaražená, když mi měla na to odpovědět. Tak zvuky... pomyslím si a v tu chvíli se mi vybaví, jak mi Inot o její schopnosti v Magicu cosi říkal. Vzhledem k tomu, že nevypadá příliš na to, že by téma svojí schopnosti chtěla více rozvádět, rozhodnu se v tom dál nešťourat. Pakliže o tom mluvit nechce, budiž. Nutit jí nebudu. Možná se prostě jen stydí, že ji ještě pořádně neovládá. Nejraději bych jí řekl, že je to přece normální. Každý někdy začínal a nějak se to naučit musí, ale rozhodnu se nakonec mlčet. Místo toho se pobaveně zašklebím, když se nasouká do mojí mikiny do které by se vešla minimálně dvakrát. ,,Vlastně se pořád tak nějak nemůžu rozhodnout." Chápavě přikývnu. ,,Měl jsem to stejný. V tomhle věku je poměrně těžký si vybrat, jakým směrem se vydat. Kdo v osmnácti ví, co by chtěl v budoucnu dělat? Vždycky jsem záviděl těm, kteří měli jasno už od základky." Jednu takovou znám. Má bývalá spolužačka Marika chtěla být snad už od prvního stupně zubní lékařka. Při střední navštěvovala zubní kurzy a na praxe se docházela přiučovat do ordinací. Po škole šla na zdrávku a mám dojem, že je to už rok, co má otevřenou vlastní ordinaci. Klobouk dolů. Já na základce sotva věděl, co budu dělat o víkendu natož přemýšlet nad tím, co chci mít v budoucnu za práci. ,,Asi se úplně nechci bavit o škole, promiň." Vytrhne mě z myšlenek a já jen pokrčím rameny. Pro mě to takový problém není, ale na druhou stranu dokážu pochopit, že v jejím věku ji to téma ještě pořád stresuje. Místo toho si všimne, jak pohledem hypnotizuji palác. ,,No a?" opáčím poněkud nechápavě, když namítá, že v paláci je Sylar. No, nejspíš tam skutečně bude, ale dost možná na něj ani nenarazíme. Zdá se mi to nebo se s ním střetnout nechce? Má domněnka se začne záhy potvrzovat, když Tiffany vysvětlí, že s ním měla menší incident. No, kdo ne? Sylar byl občas protivnej na všechny okolo. ,,No, to je prostě Sylar," odpovím pobaveně. ,,Není to zrovna chodící dobrá nálada. Určitě jsi mu nic neprovedla. On takovej prostě je. Možná ho někdo načal už před tebou. Neumí se moc ovládat." Vlastně ani nevím, proč toho trotla před ní obhajuju. Možná prostě jen nechci, aby měla z dimenzí špatnej pocit a přestala do nich chodit. Na druhou stranu - proč bych se měl vůbec starat o to, jestli do dimenzí bude chodit nebo ne? Společně se pak rozejdeme zahradou směrem k paláci. Je už tma jako v pytli, ale naštěstí nám celou dobu svítí lucerny podél dlážděné cesty. Chvilku vedle sebe kráčíme mlčky, dokud ticho neprolomí otázka na mou osobu. Tak paninka je zvědavá? ,,A co by tě zajímalo?" významně na ni s povytaženým obočím pohlédnu. Samotného mě nenapadá, co bych jí o sobě měl vyprávět. Nikdy mi tyhle představovací formality moc nešly. Nedokážu dobře určit, co je zajímavé a co ne.